Peter J. Safar
Profesor Peter Safar (pův. Šafář), přednosta resuscitačního výzkumného centra v Pittsburghu, které nese v současnosti jeho jméno (Safarovo centrum pro výzkum resuscitace), zakladatel neodkladné resuscitace, intenzivní medicíny, urgentní medicíny, lékař - klinik, učitel a badatel ovlivnil mimořádným způsobem rozvoj medicíny hlavně v oblasti resuscitace.
Peter Safar dokončil v roce 1948 studium medicíny ve Vídni. Při zneklidňujících zkušenostech s režimy, které se šířily po Evropě v průběhu války i po ní, se rozhodl k odchodu do spojených států amerických. Chtěl se sice původně zabývat chirurgií, ale když pochopil, že dobrá chirurgie nemůže existovat bez dokonalého zabezpečování nemocného v průběhu operace i po ní, rozhodl se věnovat anesteziologii, která se stala jeho osudem a jeho láskou po celý další život.
Svoji činnost zahájil ve Philadelphii (1950 - 1952), vybudoval a řídil anesteziologicko-resuscitační oddělení v národní onkologické nemocnici v Limě v Peru (1953), následující dva roky (1953 - 1955) pracoval v nemocnici Johnse Hopkinse v Baltimoru a následně v tamní městské nemocnici (1955 - 1961). Posledním místem jeho rozsáhlé činnosti se stal Pittsburgh, v němž vybudoval akademické anesteziologické oddělení na presbyteriánské univerzitě, z něhož po sedmnácti letech vedení odešel v roce 1978 do mezinárodního centra pro výzkum resuscitace, které sám založil.
Jenom jako příklad mimořádného úsilí profesora Safara může sloužit skutečnost, že jím vybudované nejrozsáhlejší univerzitní anesteziologické oddělení, resp. Klinika v Pittsburghu, disponuje v současnosti 170 lékaři a v šesti univerzitních nemocnicích zajišťuje ročně kolem 120 tisíc anesteziologických výkonů i rozsáhlou činnost v tzv. Kritické péči, kterou Safar rozuměl péčí intenzivní a resuscitační.
Protože profesor Safar byl mužem mnoha snů, které pramenily v jeho starostech, zájmech, úvahách a přesvědčeních, stal se velkým humanistou. Dařilo se mu spojovat rozličné kultury a rozličné filozofie, překračoval i v době nesvobody železnou oponu. Dařilo se mu zformovat významné mezinárodní organizace, zejména světovou asociaci pro medicínu katastrof a urgentní medicínu a společnost pro medicínu kritických stavů. Profesor Safar, již na počátku 60. Let, nepochybně také pro svůj český původ po dědovi, navázal mimořádné přátelské, pracovní i osobní kontakty s českými anesteziology a ochotně jim předával své zkušenosti. Jejich prostřednictvím významně napomáhal rozvíjet obor anesteziologie a resuscitace v Československu. Jím zavedený model zdravotnické záchranné služby v Pittsburghu byl využit českými průkopníky oboru anesteziologie a resuscitace v 70. Letech k formování zásad pro budování zdravotnické záchranné služby u nás. Obdobně byly využívané českými odborníky podnětné a přínosné Safarovy práce v oblasti medicíny katastrof.
Profesor Safar mimo jiné,
Dokázal světu, že je možné udržet život pomocí umělého dýchání z plic do plic
Sekvenci k provádění kardiopulmonální resuscitace
Koncept a termín "resuscitace mozku"
Přesvědčil lékaře, že mnoho úmrtí a mnoho bolestí a utrpení na světě je zbytečných
Aplikaci kvalitativních metod studia zdravotnických aspektů katastrof
Stanovil směrnice pro územní zdravotnickou záchrannou službu
Profesor Safar byl snílek, který usiloval o to vidět svět ne takový jaký je, ale takový jakým by měl být a zde je třeba poznamenat, že mnohé z jeho snů se mu podařilo uskutečnit. K prosazení svých názorů a činů sebral určitá pravidla, která jsou všeobecně známá pod názvem:
Pravidla Petera Safara pro cestu životem:
1. Jde-li něco špatně, upři se na to
2. Při dvojí volbě ověř obě
3. Hromadné projekty vedou k hromadným úspěchům
4. Začínej nahoře a pokračuj vzhůru
5. Pracuj podle knihy, ale buď autorem
6. Jsi-li nucen ke kompromisu, žádej více
7. Nemůžeš-li někoho porazit, spoj se s ním a porazíš ho poté
8. Stojí-li něco za čin, učiň tak neprodleně
9. Nemůžeš-li zvítězit, změň pravidla
10. Nemůžeš-li změnit pravidla, ignoruj je
11. Dokonalost je nepovinná
12. Když schází výzva, proklamuj nějakou
13. "ne" znamená začít znovu a na vyšší úrovni
14. Nekráčej, když můžeš běžet
15. Byrokracie je výzvou, aby se s ní bojovalo spravedlivě, s tolerancí hlouposti a když je třeba, užij buldozer
16. Když jsi na pochybách, přemýšlej
17. Trpělivost je ctností, ale vytrvalost až do dosažení úspěchu je požehnáním
18. Skřípající kolo se dá opravit
19. Čím rychleji se pohybuješ, tím pomaleji jde čas, tím déle žiješ
20. Smrt není nepřítelem, ale někdy potřebuje pomoci s načasováním
21. Když vstupuješ na tenký led, tanči
22. Je na nás spasit svět